Psí reaktivec?
Pořídili jste si pejska a on vám doslova skáče po hlavě? Na vše reaguje trochu jinak a trochu přehnaně a vy nevíte proč? Jak je to možné? Co s tím a kde jste udělali chybu?
Možná to není špatnou výchovou, možná doma jen máte psího reaktivce.
Kdo jsou psí reaktivci a jak je poznám?
Než k nám přišla Stellinka neměla jsem ponětí, že pojem reaktivní nebo hyperaktivní pes vůbec existuje ve spojitosti s kynologií. Až s ní jsem poznala, co je to doma mít reaktivce a jak je poznat.
Reaktivní pes na všechno reaguje trochu jinak, než jsme zvyklí u ostatních psů. Jelikož se pohybuje ve vyšší hladině stresu, má problém se kontrolovat, ovládat a vnímat i v klidnějším prostředí. Nemusí to znamenat jen strach, ale i nadšení nebo jen nervozitu ze všeho kolem. Budu mluvit hlavně o mé zkušenosti s „nadšeným reaktivcem.“
Stella je ten typ psa, který chvíli neposedí na jednom místě a všechno je extrémně zajímavé. V praxi to vypadá tak, že jdeme venku a ona je jako hyperaktivní dítě: „Jé motýl.“ „Jé list.“ „Jé člověk.“ „Počkej, počkej peeees!“ „Auto, auto.“ „Jé dítě na tříkolce.“ „Koukej stará babička s taškou.“ „Hele ptááák!“ „Kočka, poběž, je tam kočka.“ a takhle pořád dokola. Když jdete s takovým psem na vodítku vypadá to, asi jako když pouštíte draka.
Jenže co s tím?
Jak docílit toho, aby každé venčení nevypadalo, že spíš pes venčí mě a ne já jeho?
Hned na začátku jsem se jí snažila naučit chodit na vodítku, abychom si ty procházky zpříjemnily, ale u takového psa je to velice těžké. Vyzkoušela jsem všechno, zastavování, změny směru, tisíc různých a skvělých pamlsků a hraček. Pamlsky si nechtěla brát vůbec a hračku vždycky zařadila do koloběhu „Jé motýl.“ „jé hračka.“ „Jé list.“ A takhle to šlo pořád dokola. To se pak těžko něco učí.
Jak to tedy dotáhnout do zdárného konce? Trpělivost. S reaktivním psem je potřeba mít trpělivost. Chůzi na vodítku a veškeré cvičení jsem zkoušela ideálně v co nejméně rušivém prostředí, klidně i doma nebo na zahradě a postupně jsme přidávali rušivé elementy. Když to zvládla, hodně jsem chválila a odměňovala. Jenže co s odměnou, když nechce pamlsky? Pamlsky jsem nahrazovala hračkou a ideálně jsem jí odměňovala tím, co jí tak zajímalo. V praxi to pak vypadalo tak, že jsem přidala rušivý element, třeba člověka nebo člověka s hračkou, když se dokázala v jeho přítomnosti soustředit na mě, odměnila jsem jí tím, že se mohla za ním jít podívat.
Hodně nám pomohlo cvičení pozornosti. Začala jsem tím, aby v nerušivém prostředí byla schopná ignorovat to, co jí nejméně zajímá. To pro nás bylo žrádlo a pamlsky. Takže jsme cvičily vedle misky s jídlem, postupně jsme přešly k tomu, že jsem pamlsky odhazovala a dostávala do pohybu. Když je dokázala ignorovat, kritéria jsem stupňovala. Přešly jsme k hračce, člověku hrajícím si s hračkou až ke psům a dalším zvířatům. To vše v domácím prostředí. Postupně jsme přešly ven, ale kdykoliv jsme změnily prostředí, zmírnila jsem nároky. Když jsme se poprvé přesunuly na zahradu, začaly jsme zase znovu u pamlsků, dokud jsme se nedopracovaly zase zpět ke zvířatům. To samé s každou jednou změnou prostředí. Každé takové cvičení trvalo maximálně pár minut, protože pro reaktivce je hrozně těžké se souvisle soustředit. Postupně se však doba soustředění prodlužovala a my byly schopné spolu udělat mnohem víc práce.
Celý tento výcvik nám neskutečně pomohl, ale časově to byla práce skoro na dva roky, než jsem byla schopná jít se Stellou na prověšeném vodítku, byla jsem schopná ji zastavit na povel a docílila toho, že šla po cyklostezce a všechny lidi ignorovala. Ale tvrdá práce přinesla ovoce a Stella je teď pohodový pes, kterého můžu vzít s sebou kamkoliv a nemusím se děsit, kam zase vlítne, nebo co vyvede.
Co dál nám pomohlo?
Další věci, které je možné vyzkoušet a hodně nám pomohly, jsou hlavolamy a obecně hersenwerk. Je to skvělá věc pro budování vztahu mezi majitelem a psem a skvěle zvyšuje sebevědomí psa a v zábavné formě nutí psa se soustředit.
Když už se Stella dokázala trochu soustředit, vyzkoušely jsme dogfitness, které bych taky vřele doporučila pro jakéhokoliv pejska.
Důležité body
- Trpělivost
- Začít v nerušivém prostředí
- Necvičit víc jak pár minut
- Postupně přidávat rušivé elementy
- Při změně prostředí snížit nároky
- Najít top odměnu
- Vždy skončit v tom nejlepší
- Musí to být především zábava
Závěrem
Vím, že je občas těžké udržet své nervy na uzdě a obzvlášť máte-li doma reaktivce. Ale obzvlášť u reaktivního psa je to velmi důležité. Nejvíce pomáhá se párkrát nadechnout a pak až řešit nastalou situaci. Nejnáročnější je to asi ve chvílích, kdy jsou v dosahu další pejskaři a vy si říkáte, proč ten můj nemůže být taky tak vychovaný. Věřte mi, každý pejsek má své a skoro každý majitel na tom svém vidí ty „chyby“, kterých se dopustil. Důležité je, že je milujete a že se snažíte s nimi pracovat a udělat pro váš vztah maximum, tak nevěšte hlavu, každý sebemenší krůček se počítá.